Ekologie a životní prostředí

Příklad:
Svícení v bytě.

- klasická žárovka má účinnost 8-10%
- úsporná žárovka má účinnost 65-75%

(Účinnost žárovky znamená kolik procent ze spotřebované elektrické energie je využité na svícení. Zbytek energie vytváří "odpadní" teplo.)
Docela mě pobavilo jak lidé bez technického vzdělání v televizi radí lidem jak ušetřit na energiích. Stačí vyměnit klasické žárovky za úsporné. Podle účinnosti je pak možné ušetřit 57-65% energie využité na svícení.

Ti co přestali přemýšlet tomu samozřejmě uvěří. Už je nezajímá to zdánlivě "odpadní" teplo.

Pokud svítíte v době, kdy je mimo místnost kde svítíte teplota nižší než je teplota kterou chcete v místnosti mít, využíváte totiž i toto "odpadní" teplo. To znamená, že to co vám ušetřila úsporná žárovka, musíte dodat z jiného zdroje.

Ti co přemýšlí si spočítají, že 2/3 roku má klasická i úsporná žárovka stejnou účinnost a to 100%. Využívá se jak světlo tak i teplo. (2/3 roku je v době kdy se svítí, venkovní teplota nižší než 20°C.)

Z toho vyplývá že roční průměrná účinnost je u
- klasické žárovky kolem 70%
- úsporné žárovky kolem 90%
Vzoreček: ((8měsíců x 100%) + (4měsíce x účinnost%)) : 12měsíců.
Protože je podíl energie spotřebované na svícení poměrně malý je i získaná úspora téměř zanedbatelná !!!

Ekologie:

- klasická žárovka: sklo, železo, měď, wolfram.
Suroviny a jejich těžba a zpracování mají nízkou úroveň ekologického zatížení.
Výrobní náklady nízké. Přibližně 5x nižší než u úsporné žárovky
Recyklace není nutná.
Životnost krátká.
Životnost se dá značně prodloužit (přibližně 5x) zařazením odporu do série se žárovkou. Tím se životnost zvýší na životnost úsporné žárovky.
Odpor má mít takovou hodnotu, aby úbytek na něm byl po rozsvícení přibližně 5-8V.

- úsporná žárovka: plasty, hliník, měď, stříbro, zlato, polovodiče, plošné spoje, elektrolytické kondenzátory.
Suroviny a jejich těžba a zpracování mají vysokou úroveň ekologického zatížení.
Výrobní náklady vyšší. Přibližně 5x vyšší jak u klasické žárovky.
Recyklace je nutná.
Životnost asi 5x delší než u klasické žárovky.

Shrnutí:

Ti co nepřemýšlí škodí ekologii.
S ohledem na zanedbatelné úspory energie
je ekologicky i ekonomicky výhodnější používat na svícení v domácnostech klasické žárovky.

Bohužel se klasické žárovky již těžko shánějí.
Stejně tak se už nedá koupit holící strojek bez akumulátoru, který nepotřebujete protože se holíte v koupelně u zrcadla kde je i síťová zásuvka. Asi si můžeme dovolit plýtvat přírodními zdroji a spotřebovávat při výrobě zbytečně hodně energie.

Poznámka:

Úsporné žárovky a svítidla však mohou ušetřit pokud se používají na svícení ve venkovních prostorách, kde je teplo od svítidla skutečně odpadní.

Biomasa je souhrn látek tvořících těla všech organismů, jak rostlin, bakterií, sinic a hub, tak i živočichů. Tímto pojmem často označujeme rostlinnou biomasu využitelnou pro energetické účely. Energie biomasy má svůj prapůvod ve slunečním záření a fotosyntéze, a proto se jedná o obnovitelný zdroj energie

Omlouvám se za spožděni ale byla jsem nemocná a zapoměla jsem na to.
V 17. a 18. století se začali vědci hlouběji zabývat ději, které probíhají v rostlinách. K prvním patřili Johannes van Helmont a Joseph Priestley. Důležitým výsledkem jejich zkoumání bylo zjištění, že v zelených částech rostlin dochází k výměně plynů, kyslíku a oxidu uhličitého. Rozhodující objev však učinil holandský lékař Jan Ingenhousz (1730 - 1799), který našel zásadní souvislost mezi touto výměnou a slunečním zářením. Prokázal, že působením světla přijímají rostliny oxid uhličitý a "vydechují" kyslík, ve tmě pak v rostlinách probíhá opačný proces. Jev dostal jméno fotosyntéza. Už před více než 2,5 miliardami let začaly v prvních primitivních organismech, například v sinicích, působením slunečního světla chemické přeměny organických sloučenin. Byl tak "nastartován" nejdůležitější biochemický proces na Zemi - fotosyntéza (řecké slovo fos = světlo). Z hlediska fyziky je fotosyntéza děj, při kterém si rostliny vyměňují látky a energii se svým okolím. V listech rostlin se část energie slunečního záření (jen asi 1 - 2 %) mění na chemickou energii, která se ukládá do molekul glukózy (cukru). Buňky listů obsahují zelené barvivo chlorofyl, schopné dopadající světlo absorbovat. I když jde při fotosyntéze o složité biochemické reakce (probíhají ve dvou stupních), pokusíme se objasnit aspoň jejich podstatu.
Rostliny přijímají z půdy vodu (H2O) a ze vzduchu oxid uhličitý (CO2).
Působením světla dochází v listech k reakci, při níž vzniká kyslík a glukóza C6H12O6.
Kyslík O2, uvolňovaný do vzduchu, dýchají živočichové a vydechují oxid uhličitý CO2.
Energeticky bohatá glukóza (cukr) se následně přeměňuje na látky potřebné k růstu rostliny.Tento cyklus důkladně prozkoumal americký biochemik, syn ruských emigrantů, Malvin Calvin (1911 - 1997) a za své výzkumy získal v roce 1961 Nobelovu cenu. Bez fotosyntézy by nemohl existovat život na naší Zemi - rostliny by nerostly, živočichové by ztratili potravu, v atmosféře by přibývalo oxidu uhličitého a ubývalo kyslíku. Do atmosféry se ročně uvolňuje asi 200 miliard tun kyslíku, nezbytného pro dýchání. Současně vzniká každoročně asi 150 miliard tun organických látek, tzv. biomasy. Během stamilionů let z ní vznikla fosilní paliva, využívaná dnes jako nejrozšířenější (bohužel neobnovitelný) zdroj energie pro vytápění, dopravu i výrobu elektrické energie. Téměř všechny živé organismy na Zemi využívají k životu chemickou energii, která vznikla přeměnou energie slunečního záření zelenými rostlinami v procesu fotosyntézy.

Člověk škodí: Vyhazuje odpadky, kácí stromy,šlape po rostlinkách,zabíjí zvířata(pro jídlo,oděv,nábytek..),hodně továren,testuje věci na zvířatech...

Člověk pomáhá: Lidi se snaží třídit odpad,sázejí nové rostlinky a stromy,starají se o zvířátka,snaží se zabránit znečištěnému ovzduší(př:nepálit plasty..),dělají bio odpad,odpady házejí na skládky...

Poušť je neúrodná oblast, která trpí nedostatkem vody.Pokud jde o režim počasí, charakteristické je prudké střídání teplot: ve dne vedra až 40 °C, v noci prudké ochlazení (někdy až k bodu mrazu nebo i pod nulu). Pouštní zvířata jsou na vysoké teploty aklimatizována a uzpůsobena.Je tam Neživé prostředí=Abiotické(Slunko,voda, půda..) a živé prostředí=Biotické(zvířata,rostliny..).

Jedná se o souhrn látek tvořících těla všech organismů, jak rostlin, bakterií, sinic a hub, tak i živočichů. Tímto pojmem často označujeme rostlinnou biomasu využitelnou pro energetické účely. Energie biomasy má svůj prapůvod ve slunečním záření a fotosyntéze, a proto se jedná o obnovitelný zdroj energie. U rostlin je biomasa rozlišována na podzemní nebo nadzemní biomasa, biomasa suchá nebo ve vegetativním stavu.

rostlina -> housenka -> sýkorka -> krahujec -> liška

Lovecko
– pastevecký řetězec

Nejobvyklejší příklad potravního
řetězce

První článek: producent – zelené
rostliny
krahujec
rostliny

Další články: predátoři –
konzumenti v každém dalším kroku
vyššího řádu

Poslední článek: vrcholový predátor

Potravní řetězec popisuje potravní vztahy mezi druhy v ekosystému, tj. které druhy požírají které. Těmito organismy jsou obvykle fotosyntetizující rostliny a řasy, ale ve vzácných případech to mohou být i chemotrofní organismy, jako tomu je například na dně hlubokých moří. živočišná: karnivor (masožravec) běžné:
hematovor, sangvinivor (krev) • insektivor (hmyzožravec) • myrmekovor (mravenci) • piscivor (ryby) • lepidovor (šupiny) • ofiovor (hadi) • moluskivor (měkkýši) • durovor (skořápkatí měkkýši, korýši a korály) • spongivor (houbovci) • mukovor (hlen, paraziticky)

Potravní řetězec popisuje potravní vztahy mezi druhy v ekosystému, tj. které druhy požírají které. Jinými slovy ukazuje, jak se v rámci ekosystému přesunuje biologický materiál a energie z jednoho druhu na druhý.
Například:
zelí-housenka běláska zelného-kos-jestřád

Biomasa je souhrn látek tvořících těla všech organismů, jak rostlin, bakterií, sinic a hub, tak i živočichů. Tímto pojmem často označujeme rostlinnou biomasu využitelnou pro energetické účely. Energie biomasy má svůj prapůvod ve slunečním záření a fotosyntéze, a proto se jedná o obnovitelný zdroj energie.

Biomasa je souhrn látek tvořících těla všech organismů, jak rostlin, bakterií, sinic a hub, tak i živočichů. Tímto pojmem často označujeme rostlinnou biomasu využitelnou pro energetické účely. Energie biomasy má svůj prapůvod ve slunečním záření a fotosyntéze, a proto se jedná o obnovitelný zdroj energie

Biomasa je souhrn látek tvořících těla všech organismů, jak rostlin, bakterií, sinic a hub, tak i živočichů. Tímto pojmem často označujeme rostlinnou biomasu využitelnou pro energetické účely. Energie biomasy má svůj prapůvod ve slunečním záření a fotosyntéze, a proto se jedná o obnovitelný zdroj energie.
suchá - zejména dřevo a dřevní odpady, ale také sláma a další odpady. Lze ji spalovat přímo, případně po mírném vysušení;
mokrá - zejména tekuté odpady - kejda a další odpady. Nelze ji spalovat přímo, využívá se zejména v bioplynových technologiích;
speciální biomasa - olejniny, škrobové a cukernaté plodiny. Využívají se ve speciálních technologiích k získání energetických látek - zejména bionafty nebo lihu.

Biomasa je souhrn látek tvořících těla organismů. Energetická hodnota biomasy se stanovuje buď spálením v joulometru, nebo na základě podílu bílkovin, cukrů a tuků.
Při spalování biomasy, dochází k rozkladu organického materiálu na hořlavé plyny (a jiné látky), a při následné oxidaci se uvolňuje energie, kysličník uhličitý (CO2). Biomasa je základem obnovitelných zdrojů energie. Zaujímá až 75 % v rámci všech obnovitelných zdrojů, jako je voda, vítr, slunce apod. Proto je také podrobována stále většímu zkoumání z hlediska jejího využívání. Sleduje se nejen výhřevnost a efektivita spalování, ale rovněž zplodiny jejího hoření - emise.
Biomasu můžeme rozlišit podle obsahu vody:
Suchá - zejména dřevo a dřevní odpady, ale také sláma a další odpady. Lze ji spalovat přímo, případně po mírném vysušení.
Mokrá - zejména tekuté odpady (kejda a další odpady). Nelze ji spalovat přímo, využívá se zejména v bioplynových technologiích.
Speciální biomasa - olejniny, škrobové a cukernaté plodiny. Využívají se ve speciálních technologiích k získání energetických látek (zejména bionafty nebo lihu).

Savana je označení pro travnaté oblasti tropických a subtropických oblastí.Během roku je zde vyhraněné období dešťů a období sucha. V podobných klimatických podmínkách se vyskytují i zcela nebo částečně opadavé lesy. O tom, který vegetační typ převládne, rozhoduje klima a půdní podmínky. Traviny i dřeviny mají odlišné ekologické nároky, vzájemně se potlačují a tím vytvářejí podstatu savany. např Jižní Amerika, Austrálie

Fauna je souhrnné označení té části přírody, kterou se zabývá zoologie, to znamená živočichy. Souvisejícím termínem je flóra, používaná naopak v botanice. Fauna se dělí například podle systematických kritérií (fauna ptáků = avifauna, fauna měkkýšů = malakofauna, atp.), podle zeměpisných oblastí, podle ekologických hledisek (např. fauna pouští) nebo podle velikosti (druhy mikroskopické = mikrofauna, a makroskopické = megafauna).

rostlina-kobylka-mravenec-sojka-káně-liška-člověk

kopretina -> bělásek -> vážka -> skokan -> užovka -> čáp

Biomasa je součástí obnovitelných zdrojů energie. Těmi se rozumějí obnovitelné nefosilní zdroje energie (vítr, sluneční energie, geotermální energie, energie vln a přílivu, energie vody, biomasa, plyn ze skládek, z čistíren odpadních vod a bioplyny).


Definice biomasy dle evropské směrnice:

„biomasou" se rozumí biologicky rozložitelná část výrobků, odpadů a zbytků ze zemědělství (včetně rostlinných a živočišných látek), lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví, a rovněž biologicky rozložitelná část průmyslového a komunálního odpadu.

Biomasu můžeme rozlišit podle obsahu vody:

suchá - zejména dřevo a dřevní odpady, ale také sláma a další odpady. Lze ji spalovat přímo, případně po mírném vysušení;
mokrá - zejména tekuté odpady - kejda a další odpady. Nelze ji spalovat přímo, využívá se zejména v bioplynových technologiích;
speciální biomasa - olejniny, škrobové a cukernaté plodiny. Využívají se ve speciálních technologiích k získání energetických látek - zejména bionafty nebo lihu.

Tráva -> saranče -> ješterka -> káně.

tráva => cvrček => žába => jestřáb