Jdi na obsah Jdi na menu
 


Biosféra, typy krajiny

BIOSFÉRA

- soubor živých částí všech suchozemských a vodních ekosystémů na Zemi

- pokud chceme zahrnout i část neživou, jedná se o biogeosféru – globální ekosystém Země

- sahá až do výše 12 km, kde se ještě pravidelně nalézají bakterie a spory hub

- spodní hranice zasahuje běžně do hloubek asi 5 m na souši a 11 km v oceánech

- úseky biosféry – biomy, biocenózy, ekosystémy, krajiny

- celková biomasa na Zemi je odhadována na 2,4 biliónů tun, z toho v oceánech 0,13 %

- na souši připadá drtivá část biomasy na rostliny – 99,2%

- v mořích připadá převážná většina biomasy na živočichy – 93,7%

- celková primární produktivita zemské biosféry činí dle jednoho z odhadů 233 miliard tun rostlinné sušiny za rok, z toho na oceány připadá 26%

 

 

Typy krajiny

     Podle přítomnosti či nepřítomnosti lidského vlivu rozlišujeme dva základní typy krajin:

 

1. Přirozená krajina 

Oblasti bez patrné lidské přítomnosti. Dnes velmi vzácně se vyskytující ve světě (polární oblasti, nově vytvořené sopečné ostrovy), u nás se s ní již nesetkáme. I nejstarší rezervace u nás (např. Žofínský prales v Novohradských horách) již byli vystavenu lidskému působení.

Mionší je národní přírodní rezervace v okrese Frýdek-Místek, chránící rozsáhlý prales jehličnatých i listnatých stromů. Rozloha rezervace je 169,7 hektarů, čímž se Mionší řadí mezi největší pralesy v České republice.

 

2. Kulturní krajina 

Krajina více méně člověkem ovlivněná. Kdy u nás došlo ke vzniku kulturní krajiny? Bylo to s příchodem prvních rolníků před 7 000 lety, kdy neolitický člověk začal měnit původní lesy a stepi na pole a pastviny, těžil dřevo a budoval své osady. Obyvatelé divoké přírody, zejména velcí býložravci jako tur, zubr, divoký kůň a los, ustupovali před lidmi do pralesů v hornatých oblastech, kde se místy udrželi až do raného středověku. Ještě v 18. století se v českých pohraničních horách, zejména na Šumavě, vyskytovali poměrně četné zbytky původních pralesů, ovšem již bez turů a zubrů, dosud však s velkými šelmami, jako byl medvěd, vlk a rys.

Podle míry či způsobu lidského vlivu rozlišujeme krajinu: 

A. přírodní, obhospodařovanou, příměstskou, městskou, zničenou a umělou.

 

Přírodní krajina 

prirodni.jpg

 

Krajina s málo znatelnými zásahy člověka, s velkým stupněm zachování přirozených společenstev. Ve špatně přístupných nebo málo úrodných oblastech. U nás ve vysokých horách či pískovcových skalních městech. 

 

Obhospodařovaná krajina 

 

obhospodarovana.jpg

 

Krajina s extenzivním využíváním. Dominují lesy a pastviny s výskytem původních druhů, ale také s převahou několika preferovaných druhů (lesní dřeviny, traviny), které jsou záměrně obhospodařovány. Sporadický výskyt osídlení, především horské oblasti. 

 

Obdělávaná krajina 

 

obdelavana.jpg

 

Krajina s intenzivním využíváním. Převládají obdělávané plochy, mezi nimiž jsou roztroušeny jednotlivé vesnice. Otevřená polní krajina.

 

Příměstská krajina 

primestska.jpg

 

Tvoří přechod mezi městem a volnou krajinou. Zde v současnosti dochází k největším změnám v souvislosti se suburbanizací.

 

Městská krajina 

mestska.jpg

 

 

 

 Degradovaná (devastovaná) krajina 

degradovana.jpg

 

Oblasti zcela přeměněné lidskou činností. Typickým zástupcem jsou plochy poškozené povrchovou těžbou.

 

Rekultivovaná krajina

rekultiv.jpg

 

Toto je krajina zcela vytvořená člověkem.

Například místa obnovy krajiny poškozené těžbou. Tomuto znovunavrácení krajiny přírodě se říká rekultivace.

 

Umělá krajina 

rekultiv.jpg

 

Vytvořená např. po rekultivaci degradované krajiny. 

 

B. Podle převažujícího způsobu využívání krajiny rozlišujeme: 

 

Lesohospodářská krajina 

Převládá v ní les, který člověk využívá, vysazuje a ošetřuje. Lze ji pochopit a charakterizovat jako užitečné lesní plantáže k pěstování dřeva ke stavebním a jiným účelům, čemuž zcela odpovídá i způsob pěstování odlišný například od pěstování okrasné zeleně. 

 

Zemědělská krajina 

Patří sem pole, louky, pastviny, sady a vinice. Lidé se snaží zvyšovat úrodnost půdy oráním, hnojením, zavodňováním nebo odvodňováním. Musí ji chránit před škodlivým působením přepásání, působením srážkové vody a větru. Škodlivé může být i nadměrné používání průmyslových hnojiv nebo ochranných prostředků proti škůdcům.

 

Těžební krajina 

Krajina bývá velmi narušena povrchovou i podpovrchovou těžbou nerostných surovin. Lidé zarovnávají vytěžené prostory, pokrývají je vrstvou půdy a vracejí jim zeleň (rekultivace).

 

Sídelní krajina 

Přírodní složky krajiny jsou člověkem značně změněné. Platí to především pro městské krajiny. Na území města jsou domy, průmyslové závody a sklady, sítě ulic a náměstí, parkoviště i sportovní zařízení. Ve velkoměstech se vytváří městské podnebí, které je teplejší a více znečištěné než v lesohospodářské nebo zemědělské krajině. Velké plochy zaujímají města spojená v rozsáhlé sídelní oblasti.