Ekologie a životní prostředí

TOK LÁTEK – BIOCHEMICKÉ CYKLY

- mezi živou a neživou složkou dochází k neustálé výměně látek, ke koloběhu prvků či sloučenin

- tyto látky pronikají z prostředí do rostlin a živočichů, po jejich uhynutí se postupně vracejí zpět do prostředí

- biologická část je rychlejší, nebiologická část funguje jako zásobník látek

- do všech cyklů vstupuje víc či míň člověk produkcí různých chemických látek – hnojiva, pesticidy, umělé hmoty, CO₂,SO₂, oxidy dusíku, fosforečnany, těžké kovy, radioaktivní látky, prací prostředky… Tyto látky jsou buď včleněny do uvedených cyklů, nebo se hromadí v organismech, půdě, vodě apod.

- významný je zejména oběh biogenních prvků – C, N, O, S, P a vody

Cyklus uhlíku

UHLÍK – do rostlin ve formě oxidu uhličitého ze vzduchu nebo vody- zpět do vzduchu dýcháním z organismů a spalovacími procesy – uhlím, ropy a zemního plynu

 část CO₂ vzniká rozkladem sedimentů- vápence, dolomitů a odumřelých těl, zpět je CO₂ ukládán jako součást schránek a koster

Cyklus dusíku

DUSÍK – rostliny přijímají dusík v podobě dusičnanů a amonných kationtů, zpět po rozpadu rostliny se do půdy dostává zejm. amoniak – převeden nitrifikačními bakteriemi až na dusičnany nebo uvolněn do ovzduší – zpět do půdy rozpuštěn v dešťové vodě. Do atmosféry se část dusíku dostává denitrifikačními bakteriemi.

 Amoniak a oxidy dusíku se také dostávají do atmosféry při sopečné činnosti a stále více spalovacími procesy.

Působením slunečního záření a bouřkových výbojů vznikají v ovzduší též dusičnany.

Cyklus fosforu

Rostliny přijímají fosfor z půdy v podobě rozpustných fosforečnanů. Zpět se vrací z odumřelých těl v podobě fosforečnanů- kosti, výkaly nebo po bakteriálním rozkladu organické hmoty

Fosforečnany se do půdy dostávají též pozvolným uvolňováním hornin a lidskou činností – hnojiva, prací prostředky (vodní květ, eutrofizace vod (= proces obohacování vod o živiny, zejména dusík a fosfor.)

Část fosforečnanů se hromadí na dně oceánů v podobě málo přístupných sedimentů

Cyklus síry

Do rostlin vstupuje síra v podobě síranů. Ty se do půdy dostávají z odumřelých organismů působením bakterií přes H₂S(sulfan – sirovodík) a jednak oxidací SO₂ (oxid siřičitý) z imisí – průmysl, spalovací procesy, sopky

Do ovzduší se dostává i H₂S, který je oxidován na SO₂ 

Koloběh vody

K oběhu dochází účinkem sluneční energie, zemské gravitace a rotace Země

Voda se vypařuje z oceánů, vodních toků a nádrží, ze zemského povrchu Vodní páry a drobounké kapičky se vzduchovým pohybem, nestejným zahříváním ovzduší neustále přemisťují – cirkulují. Po kondenzaci páry z ovzduší dopadá voda v podobě srážek na zemský povrch (déšť, sníh). Zde se část vody hromadí a odtéká jako povrchová voda, vypařuje se zpět do ovzduší nebo se vsakuje do země a doplňuje podzemní vody.